Rezignace na post radní

(Předem se omlouvám, že vkládám tento příspěvek s takovým časovým zpožděním - rezignaci jsem podávala na konci října. Původně jsem dopis vůbec nechtěla na blog dávat, ale nakonec jsem se rozhodla, že by tu měl viset.)

Primátor města Jihlavy

PeadDr. Ing. Rudolf Chloupek

Masarykovo náměstí 97/1

586 01 Jihlava

V Jihlavě dne 27. 10. 2016

Otevřený dopis, rezignace na funkci radní

Vážený pane primátore,

přijměte mou rezignaci na post radní města Jihlavy, kterou předkládám po pečlivém uvážení a diskusi s členy Fora Jihlava.

Důvodů je hned několik, dovolte mi v krátkosti shrnout ty nejzásadnější:

-          koalice je paralyzována neochotou vyřešit své dlouhotrvající problémy, čímž trpí hlavně město,

-          koalice není schopna dohodnout se na realizaci základních bodů svého Programového prohlášení Rady města tak, aby je prohlasovala v zastupitelstvu,

-          nejsem ochotna se nadále podílet na vedení města, kde není mezi koaličními partnery, ale ani mezi radnicí a občany, prostor a vůle pro vyjednávání o principech, metodách a způsobech řízení města. Současné vedení města se bohužel zaseklo na operativě běžného dne, ale jak je vidět z posledních několika zasedání zastupitelstva, tento způsob řízení nestačí,

-          vzhledem k současné patové situaci, kdy je třeba řešit řadu okolností, které má koalice na bedrech, a zároveň je zpochybňována existence této koalice, a kdy se Forum Jihlava opakovaně, leč bezvýsledně, snažilo koalici svolat a nastalé problémy řešit, odstupuji také od koaliční smlouvy.

Věřím, že tento krok povede k novým jednáním a stabilizaci současného stavu.

S pozdravem

MgA. Karolína Koubová

Prohlášení Fora Jihlava - dopis zastupitelům

Vážení zastupitelé,

my, příznivci trvale udržitelného rozvoje města sdružení v platformě Forum Jihlava, prohlašujeme, že nesouhlasíme se způsobem, jakým byli odvoláni náměstci a členové rady města, a požadujeme odvolání prvního náměstka primátora, pana Vratislava Výborného.

Vleklou krizi koalice totiž nezpůsobili odvolaní zástupci ODS a Fora Jihlava, ale právě ČSSD, která více jak půl roku blokovala koaliční schůzky či výjezdní zasedání tak, aby se krizi nedařilo vyřešit. Problémy nastaly v těchto hlavních liniích:

• Komunikace: měli jsme rozdílné názory a nikdy se nepodařilo, ne naší vinou, udělat si čas na to, abychom se navzájem vyslechli. Namátkou – směřování městských společností, vodárenská problematika, privatizace Dukly, připomínkování materiálů do zastupitelstva, rozvoj města… Z diskusí, pokud už k nim došlo, nebylo možné vyvodit jasné úkoly či zadání, o odpovědných osobách nemluvě. Většina diskusí končila tím, že se motáme v kruhu a že je nutné se nad tím tématem sejít a podrobněji ho projednat (což jsme několikrát iniciovali nejen my, ale ke schůzkám nikdy nedošlo).
• Investice: snaha prosadit provádění předběžných analýz pro zásadní investice byla naprosto marná, a to navzdory tomu, že Jihlavu čeká nejedna důležitá akce (Horácký zimní stadion, letiště, Modeta, dopravní terminál…). Nekoncepční přístup vede k opakovanému neschválení potřebných investic, sáhodlouhým debatám a opětovné paralýze rozvoje města.
• Zrušení komise pro rozvoj města: nejenom že neumíme investice připravit, my si ještě zrušíme poradní orgán, který by nám měl být oporou v důležitých rozhodovacích procesech. Jako jediné krajské město nemáme nyní žádnou odbornou platformu, která by se cíleně věnovala rozvoji města v celé potřebné škále.
• Územní plán: firma zpracovávající územní plán není v této problematice silná, to se obecně ví už dlouho. Město by nemělo podporovat takovou zkostnatělou a neperspektivní práci. Namísto nekoncepčního přístupu by se mělo rozhlédnout po současných trendech a způsobech zpracování územních plánů, kde jasně vedou participační metody, protože zvyšují spoluúčast a souhlas občanů s předkládaným dokumentem. Tento přístup předchází problémům, protože je řeší již v procesu přípravy, a ne jako u nás až na konci při schvalování dokumentu.

Společným jmenovatelem všech těchto zásadních problémů, které uvádíme, je právě náměstek V. Výborný. Jako předseda zastupitelského klubu rušil koaliční schůzky, ignoroval (odvolané a rezignované) radní v jejich naléhání na analytickou přípravu investic, inicioval zrušení komise pro rozvoj města a namísto komplexního řešení územního plánu řešil (klientelisticky) především Zbornou, kde sám bydlí.

Pokud si přejeme zlepšit směřování našeho města, měli bychom začít u současných palčivých problémů. Z výše uvedených důvodů je patrné, že je rozvoj města přímo ohrožen, a je nutné současnou nešťastnou situaci neprodleně řešit.  

Za Forum Jihlava

MgA. Karolína KOUBOVÁ

O tom, jak (pořád) řešíme koaliční krizi

Jak jde čas se snahou o řešení koaliční krize

Mirek Tomanec nepodepsal koaliční smlouvu, protože se chtěl před jejím podpisem bavit o případných úpravách smlouvy, a to proto, že jsme již od dubna řešili určité problémy, které by ve smlouvě mohly být upraveny (např. způsob schvalování rozporuplných návrhů, nastavení komunikace, koaliční hlasování apod.). Koaliční partneři řekli, že je potřeba smlouvu podepsat v současném znění a pak teprve je možné bavit se o změnách, Mirkovi se to nelíbilo, nepodepsal. Fifty fifty. 

Koaliční setkání, které mělo proběhnout v polovině srpna v Telči, a kde jsme se měli bavit o původních problémech koalice, bylo zrušeno (kdoví proč, psala jsem o tom zde a zde) a začalo se mluvit o tom, že tím problémem je hlavně 20 podpisů místo 21. Najednou jakoby všechny minulé problémy neexistovali, jako bychom byli staří spokojení harcovníci, kterým do toho vlítl jeden rebel, který nepodepsal. Jinak by to přeci fungovalo skvěle. S tím já tedy nemůžu souhlasit (ačkoli uznávám hlasy partnerů, že jsme nepodepsáním situaci nijak neulehčili). 

Sešli jsme se tedy až na začátku září. 

Prohlášení Forum Jihlava ke dni 6. září 2016

Stávající tři členové Fora Jihlava, kteří podepsali koaliční smlouvu dne 14. listopadu 2014, se cítí koaliční smlouvou i nadále vázáni a nevystupují z koalice. Ačkoli čtvrtý zastupitel Fora Jihlava koaliční smlouvu nepodepsal, není tím dotčena většina pro hlasování v zastupitelstvu, a proto považujeme za možné, aby současná koalice pokračovala i nadále bez tohoto jednoho zastupitele. 

(Prohlášení podepsali Koubová a dva Kolářové, a dostal jej pan primátor). 

Zároveň Forum připravilo dodatek koaliční smlouvy, který upravuje počet podpisů tak, aby nebylo třeba podpisu všech zastupitelů všech koaličních partnerů, ale aby byla platná, pokud je podpisů více, jak 19.

Do třetice jsme pak nabídli smluvenou podporu koalice ze strany TOP09, se kterou si rozumíme. Koalice by tak mohla získat podporu dalších dvou zastupitelů, pokud by měla zájem (tichá podpora byla deklarována již po volbách, nyní se jedná o určité obnovení dohody). 

ODS už na jednání prohlásila, že s dvaceti hlasy nemá problém, KDU-ČSL a ČSSD potřebovali čas na jednání ve svých klubech. Zároveň vyvstala otázka jitřící další diskusi, a to jestli je vhodné podepisovat smlouvu, která má očividně nedostatky, nebo jestli by nebylo lepší před podpisem úpravy vyřešit a podepsat tedy smlouvu revidovanou. 

6. září jsme se rozešli s tím, že se potkáme 16. září, koaliční partneři zatím proberou situaci ve svých klubech, a přijdou na schůzku s odpověďmi na dvě otázky: stačí koalici 20 zastupitelů? Jsme schopni dát najevo ještě před zastupitelstvem svou soudržnost tím, že podepíšeme znovu stávající smlouvu, a o dalších revizích se budeme bavit následovně, anebo toho schopni nejsme, a tudíž budeme příští týden na zastupitelstvu vystupovat každý sám za sebe? 

A pro mě z toho vychází ještě jedna otázka pod čarou: proč nebylo možné bavit se o znění smlouvy už v tom červnu/červenci, když to chtěl M. Tomanec načnout? 

Takže zítra. Velké jednání, konkrétní otázky, jasné následky. A bohužel bez pana primátora a 1. náměstka, dnes se ze schůzky omluvili. Škoda, zase stejné obstrukce.

O tom, proč pořád ještě neodcházíme z koalice

Jsou tací, kteří se na rozpad koalice třepou už od Vánoc, kdy k tomu nebyl sebemenší důvod. Asi protože by se něco dělo a bylo by o čem psát, jinak nevím. Různé spekulace o tom, jak by bylo možné přeskládat současné rozložení sil, které asi není úplně ideální, jsou teď zřejmě na denním pořádku, jenže jak já tak sleduji zákulisí, lepší bychom poskládali horko těžko, protože Vomáčka nemluví s Kratochvílem, kterej mu o přestávce počmáral penál. A viděla to Krupičková, která to řekla Panáčkový a ta to rozmázla ve vedlejší třídě. A tam se toho chytl mladej Kruntorád, to je pěknej prevít, kterej roste pro šibenici a nikdo se s ním nebaví, i když by vlastně všichni chtěli, kdyby jim to nezakázali rodiče. Takže teď se nikdo s nikým neba a už se to řešilo i v ředitelně. 

Ano, přesně tak si teď připadám. 

To, že si koalice uvnitř nerozumí, je jedna věc, která by se dala celkem lehce vyřešit, pokud by se chtělo. První jednání o tom, jak budeme dál fungovat, když nám to tedy skřípe, začala už v dubnu. Druhá věc ale je, že je konec srpna, a nic se doposud nevyřešilo. Návrhy, které jsme daly my nebo např. ODSka, zůstaly nezodpovězeny. Jednání se neustále odsouvají, čas si nikdo nenajde, a když už se domluvíme dva měsíce dopředu na výjezdním dvoudenním zasedání, kde si to tedy všechno máme vyříkat, tak se to zruší den před odjezdem bez udání pořádného důvodu. Asi si to prostě nechceme vyříkat, asi je to takhle jednodušší: řekneme, že za všechny problémy koalice může Forum, protože je nedisciplinované a furt by do všeho jen mluvilo, nehlasuje jednotně (jako kdyby ostatní koaliční partneři jednotně hlasovali), a vůbec nejhorší je Tomanec, který všem jen přidělává práci svými dotazy a hlavně nechce podepsat koaliční smlouvu. Takže je to celý jeho chyba. 

I tak si teď připadám. 

A přitom si tedy vážně nemyslím, že ti syčáci, co rostou pro šibenici a pro rozpad koalice dělají, co mohou, jsme právě my. Fakt ne. Myslím, že uvnitř Fora procházíme podobným dilema, jako když jsme po volbách řešili, jestli vůbec do koalice jít. Nakonec jsme se rozhodli, že do toho půjdeme, i když chceme změnu - a přitom budeme "vládnout" s původní garniturou - protože jsme  na té vytoužené změně chtěli začít ihned pracovat. A z opozice to jde prostě mnohem hůř, ne-li vůbec (ještě když máme v zastupitelstvu pouze 4 křesla). Dlouze jsme se hádali, až jsme se dohádali k tomu, že do toho tedy jdeme. Už tenkrát jsme věděli, že to bude boj, tak se teď nemůžeme divit, že válčíme. Chceme to dělat prostě trochu jinak. Já bych třeba chtěla, aby když je problém, tak aby se skutečně začal řešit. Myslím, že trocha managementu při jakémkoli řízení čehokoli nikdy nikoho nezabila. Takový ty banální věci jako cíle, úkoly, zápisy, odpovědné osoby... Nebo když už jsme v tom 21. století, tak ta participace veřejnosti na rozhodování, to by se mi taky líbilo. Ale doopravdická, ne jen udělat veřejné setkání bez jakékoli návaznosti na cokoli a považovat to za hotové. To jsem mimochodem taky chtěla řešit na tom zrušeném zasedání, škoda. 

Takže Forum řeší opět dilema. Nebo spíš řešilo - zatím tedy verdikt zní, že v koalici zůstáváme. I bez Mirka Tomance, který se chtěl pobavit o znění koaliční smlouvy, než ji podepíše, což neprošlo, takže koalice je nyní 20členná. Zbytek fóráckých zastupitelů stojí o to zůstat a bojovat dál. Protože když to teď rozbijeme, tak těch pár krůčků, které se nám podařilo udělat, zůstane jen těmi pár krůčky a víc nic. My chceme pracovat na rozvoji města, nechceme ho brzdit  tím, že se budeme nesmyslně dohadovat a nic se nepohne, nechceme ho brzdit ani rozbíjením něčeho, co by normálně fungovalo, kdyby se místo zástupných "jakožeproblémů" ty skutečné problémy pojmenovaly a vyřešily (šlo by to úplně s přehledem, kdybychom se do toho pustili). Ale třeba jsem naivní a vážně to nepůjde, třeba tímhle článkem zase naštvu Vomáčku z céčka a přestane se se mnou bavit. No a co, chce se mi říct. Panáčková říkala, že do voleb budou stejně všichni sekat latinu, tak toho Vomáčku na chvíli oželím a počkám si. 

O Telči, koalici a o drbech

Tak pořád nějak nevím, jak to napsat. Zkusím, uvidím: do Telče jsme jako rada měli jet proto, abychom mluvili o tématech, která jsou potřeba řešit, a není na ně čas při běžném jednání rady. Nápad sejít se neformálně na dva dny padl několikrát z různých úst, ale nějak nám trvalo, než jsme se k tomu dokopali. Jedním z impulzů byly koaliční jednání počátkem května, kdy jsme se také začali domlouvat na termínu, a jako jediný vhodný, kdy se sejdeme všichni, byl vybrán právě termín 10.-11. 8. Nemohl pouze Milan Kolář kvůli Prázdninám v Telči, a tak bylo rozhodnuto udělat výjezd právě tam. Nebyl v tom ani Kalousek, ani touha po hotelu. Nejednalo se ani o luxusní dovolenou, ani o školení. Jednalo se o společné rozhodnutí radních strávit společně čas nad důležitými tématy, což se kdovíjakými cestičkami a drby zvrtlo v plejádu obskurních článků na ještě obskurnějším blogu. Jako Forum se silně ohrazujeme proti všem pitomostem, které jsou uváděny jako důvody výjezdu, jeho obsahu nebo zrušení. Ale nad tím nemá cenu se rozčilovat... 

Více nás mrzí neustálá paralýza, ve které se koalice nachází, a kterou nejsme schopni společně překonat. Nedávno jsem psala o tom, že uvidíme, jestli budeme schopni společné komunikace a diskuse - a pořád to nejde a nejde. Sešli jsme se dnes jako radní, a řešili jsme budoucnost této koalice. Shodli jsme se na tom, že funkční rozhodně není, ale problémy vidíme každý trochu někde jinde. Pro naše partnery jsme prý nevěrohodní, my zase máme pocit, že nás nikdo neslyší. A pro mě osobně je největším problémem diametrálně rozlišný názor na vedení - naprosto odmítám nazývat diskusi plkáním a k odlišným názorům přistupovat tak, že se rovnají nemožnosti najít společné řešení. A i když je pan Tomanec neustálým tématem při všech možných jednáních, a je nazýván meritem našich koaličních neshod, tak si říkám - no, na něco to hodit musí. Lepší dát na veškeré neshody nálepku Forum, než si přiznat, že některé bolavé problémy našeho města mají i jiná řešení, a že se dá pracovat i jiným způsobem, než direktivně přikazovat a rozhodovat bez účasti občanů.

O fantazii

Už od dětských let slýchám o důležitosti fantazie a o tom, jak nezbytná je pro život. Jak mají lidé bez fantazie smutný život, jak je hned veseleji, pokud si umíme třeba jen zablbnout s dětmi. Člověk to bere do jisté míry jako klišé, jako takový ten fakt, který ale nic moc neznamená. Všichni jsme viděli x filmů o tom, jak člověka nakopne, když (byť jen na chvíli) opustí své nudné rutinní činnosti a udělá něco jinak, a známe příběhy třeba o tom, jak se zemí šíří Nicota a je třeba zachránit Fantazii. Filmy, pohádky, co nemají se skutečností moc společného? Musíme přeci pracovat a starat se o koloběh světa a díkybohu za takovéto možnosti odfouknutí u telky. Až poslední dobou mi ale dochází, jak je fantazie naprosto klíčovou schopností/dovedností pro život. A pro řízení a politiku je naprosto nepostradatelná. 

Já jsem holka z divadla, celý svůj profesní život pracuji s umělci a pomáhám jim zrealizovat jejich projekty. A musím říct, že mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla na to, že "zítra musíme vyrobit mechanismus, díky kterému budeme v noci chodit po vodě" anebo že "támhle odtud potom přiletí Katka na hrazdě, tak je potřeba ji tam nějak dostat". Byla jsem dlouho naštvaná na umělce, kteří mě zásobili nesplnitelnými úkoly, chtěli po mně sehnat bizarní věci anebo si přáli hrát na obrovském pomaštěném plechu. Chvílemi jsem i zuřila. Ale ono mě to vždycky přešlo, když jsem viděla výsledek - ono to totiž fungovalo a byla to pecka! Oni totiž měli vizi, ke které prostě onen plech nebo tuna burizonů neodmyslitelně patří, a bez toho by nebylo možné ten výsledek zajistit. Když jsem v prváku na JAMU dostala úkol zajít za školníkem a půjčit si do představení kýbl, tak mě pan Klouda odzbrojil otázkou "a jakej? plecovej, umělohmotnej? barevnej? to ti ta režisérka musí říct, jak jí doneseš něco jinýho, bude ječet". A samozřejmě měl pravdu. Režisérka měla jasnou vizi, chtěla světle modrý kýbl a i školník věděl, že celek tvoří detaily. 

Je samozřejmě nesmyslné požadovat po politicích, aby měli takovou fantazii, jako mají umělci, to asi není možné už z podstaty jejich založení. A už vůbec po nich ani nikdo nechce, aby všemu rozuměli, protože to je holý nesmysl.  A právě proto fantazii potřebují. Musí ji mít! Musí mít schopnost obrovské představivosti, aby dokázali porozumět slovům odborníků, kteří jim pomáhají se zorientovat v jednotlivý oblastech. Představivost je podle mého naprosto zásadní vlastnost, kterou by politik měl mít. Ale já musím otevřeně říct, že se nyní ocitám na druhé straně barikády: z pozice, kdy jsem si mohla hlavu zavařit, abych zajistila totální fantasmagorie, do pozice, kdy se potýkám s absolutní absencí fantazie. To, že něco nevím a nedovedu si to představit, přeci neznamená, že to neexistuje! Není přeci možné zavrhovat hned v zárodku cokoli, o čem jsem schopný říct akorát to, že o tom nevím vůbec nic. A co hůř, neumím si to ani představit. "Já nevím, co chcete na těch pultech pro trhovce měnit, tam toho moc nevymyslíte, bude to pořád pult a střecha". Ajo. "Co na tom zimáku chcete dělat za architekturu, je to přeci technická budova." Ajo. "Co tam chcete dělat za studie proveditelnosti, bude se tam prostě hrát hokej." Ufff. Nicota útočí. 

Diskuse, kde se nejsme schopni shodnout na tak elementárních bodech, jako je například důležitost estetiky a funkčnosti, je strašně složitá. Neříkám, že nemožná, ale prostě to hrozně dlouho trvá. Základní nastavení je prostě naprosto odlišné a hledání cest o to zapeklitější. Chybějící fantazie způsobuje zádrhely v takto pragmatických bodech, nedává nám možnost se trochu rozlétnout, vidět širší obraz celé situace, ze kterého je možné vybrat si nejlepší řešení.  Záchranu Fantazie před Nicotou najednou vnímám ne jako pěknou pohádku, ale jako něco naprosto hmatatelného, co ovlivňuje naše každodenní životy, protože je to přítomné a ohrožující. 

Co s tím budu dělat já osobně? Asi začnu tím, že budu svojí dceři každý večer před spaním číst, aby jednou měla praštěný nápady a nenechala si vzít, že pohádky jsou fajn i v dospělosti. Jen nevím, jestli to bude stačit. 

O Horáckém zimním stadionu

I když už vášně trochu opadly, nerezonuje v těchto dnech v Jihlavě nic tak, jako téma rekonstrukce či nové stavby Horáckého zimního stadionu (HZS). Jak to tedy vidím já a proč jsem vystoupila na zastupitelstvu proti předkládanému návrhu? 

Aby bylo jasno hned od začátku, nejsem proti stavbě HZS. Ať stojí klidně 15 miliard a ať je klidně na náměstí, ale ať to rozhodnutí vzejde z kvalifikovaných předpokladů, analýz a potvrzených potřeb, a ať je celá stavba nahlížena v rámci určité sportovní vize či strategie města. A ať to město nestojí kalhoty. Není pravda, že máme zodpovězeny všechny otázky, to ani náhodou. 

Než se pustím do zimáku, 

tak mi dovolte pár slov obecně. Principiálně mi vadí tři věci: na jedné straně chybí vize, kterou by město mělo mít i pro oblast sportu, a na druhé straně chybí relevantní podklady pro stavbu takového významu, trojlístek samozřejmě uzavírá nejasné financování. A výsledek máme teď na stole a nevíme, co s ním.

K prvnímu bodu se sluší říct, že hokej není jediným sportem, který se v Jihlavě provozuje. Máme tu cca 7 tis. sportovců / nehokejistů, kteří volají po nové tělocvičně (anebo několika tělocvičnách), protože stávající kapacita absolutně nestačí. Pokud chce město podporovat sport, mělo by se mimo jiné zamyslet také nad tím, zda bude mít po téměř miliardové investici do HZS prostředky i na ostatní nutné stavby či podporu provozu ostatních sportovišť. Nalít tak obrovské množství peněz do stavby, která je takto úzkoprofilová a ve výsledku slouží hlavně profesionálnímu sportu (protože krasobruslení a mládež nepotřebuje 5 tisíc sedaček), je naprosto nekoncepční a dost možná to povede k utlumení jakýchkoli dalších investic. V tomto směru ale město tápe. Kdyby existovala vize rozpracovaná do funkční strategie, tak se s investicemi na sportovní infrastrukturu, a teď myslím nejen tu městskou, ale i tu v rukou soukromého či neziskového sektoru, počítá dlouho dopředu, máme zpracované etapy výstavby a plán financování jednotlivých fází, to vše podložené relevantním výzkumem. Kdyby. Jenže jak říká můj strýc, "kdyby pes nesral, tak praskne vejpůl". 

Druhou věcí je pak samozřejmě průběh samotné přípravy nové stavby. I pokud odhlédneme od toho, že by stavba nového sportoviště měla vycházet z jasné vize, která by odpověděla na mnohé současné otázky, tak máme před sebou přípravu stavby jako takovou. Kde bude zimák stát, za městem, nebo na původním místě? A pokud na původním místě, zrekonstruujeme ho, anebo postavíme novou budovu? A  zde se já osobně dostávám do dalšího konfliktu: odmítám z principu to, aby se jednalo o politické rozhodnutí. Takovéto rozhodnutí se má dělat na základě relevantních informací, v ideálním případě vzešlých ze široké diskuse mezi zainteresovanými stranami, zpracovaných do nějaké slušné analýzy. No... o rekonstrukci se mluví léta a my v rukách nemáme nic, co by se tomuto principu přibližovalo. Máme pár tabulek, pár nákresů, ale nic z toho není podložené, propočítané, a už vůbec to nevychází z názorů a potřeb těch, kterých se to nejvíce týká (a nemyslím tím hokejové fans). Dostupné informace možná máme, zpracování těchto informací do nějakého konkrétního rozboru ale chybí (studie proveditelnosti, srovnávací studie, i kdyby jen business plán... cokoli!) Výsledek je ten, že se dohadujeme, která varianta je nejlepší a nakonec se začneme upínat k architektonické soutěži, která to tak trochu rozlouskne za nás. Stavět v tom samém místě bude jistě problém a celou situaci značně ztěžuje i fakt, že se postavil zimáček zatížený dobou udržitelnosti vedle budovy na konci životnosti.

Já samozřejmě souhlasím s tím, že se s tím musí něco udělat a že říkat teď, jak se to mělo udělat celé jinak, je pozdě. Nejsem ale první, kdo mluví o tom, že se musí začít! Tohle se například psalo v novinách v roce 2009: 

http://jihlavske-listy.cz/clanek3596-prestavba-zimaku-nadale-rozdeluje-koalici.html

http://jihlavske-listy.cz/clanek3767-radni-nejsou-jednotni-v-opravach-zimaku.html

http://jihlavske-listy.cz/clanek3880-primator-veri-ze-na-zimak-prispeje-kraj.html

Mě osobně to teda přijde smutné, kdyby se změnila jména, je to jako z letoška...

Takže jak? Statik řekl, že v roce 2019 končí životnost střechy, a nikdo si samozřejmě nechce vzít na svědomí provoz s takovým rizikem, jako je nestabilní konstrukce nad hlavami stovek či tisíců fanoušků. A co si budeme povídat, celý stadion už je dávno za zenitem a opravu potřebuje naprosto bez diskusí. 

Co je tedy teď na stole?

Variant je několik. Já je nechci dopodrobna probírat, na to tu není prostor. Řekla jsem v kostce, co mi vadí, takže stejně v kostce nastíním možnosti a to, jak se o nich uvažuje (a tady budu vycházet z jednání, kterých jsem se zúčastnila a co tam bylo řečeno, ne z toho, co si myslím). 

Nejvíce skloňovaná je samozřejmě varianta pana Žáka, ke které je stavební povolení a říká se, že by se vlastně mohlo stavět hned. To ale není zase tak úplně pravda, protože se jedná o deset let starý projekt, který by bylo nutné dost výrazně upravit, což by ve výsledku trvalo stejně dlouho, jako dodělat ostatní varianty. Ty zase pro změnu zasahují do parku, nemají ono stavební povolení ani územní rozhodnutí, zkrátka žádná z variant nemá nějaký problém. A při rekonstrukci se nikdy neví, na co se narazí, a tak vlastně vyjde nastejno a možná lépe (časově i finančně) postavit halu novou. A když už novou halu, tak se vší parádou: architektonická soutěž by měla odpovědět na mnohé nezodpovězené dotazy a vyřešit například i problém s parkováním. O čem už se ale nemluví nahlas, je možnost, že zjistíme, že na stávajícím místě stadion vůbec postavit nepůjde, a to kvůli přísnějším normám, které teď obecně platí (ať už se jedná o hluk, počet parkovacích míst či zastínění). Nejsem zastáncem varianty "za městem", jen by mi stačilo, aby tyhle otázky byly vyřešené dřív, než se do projektu nasypou další peníze. 

Tak směle do toho! Ano, v současnou chvíli, kdy máme rozpracovaných x variant, z nichž ani jedna není bezvadná, je možná architektonická soutěž východiskem ze zamotané situace. To ale neznamená, že je to správně, protože ta soutěž by měla být až dalším krokem (ano, správně, krokem číslo jedna by měla být vize a analýza). 

Poslední problém: finance

Když už tedy obrečím to, že je celý průběh tak trochu padlý na hlavu a že se na celou akci jde od konce, tak finanční stránka mě rozhodně dorazí. Protože aby město vlastnilo profi hokejový tým (ne stadion, tým), pro který postaví novou halu za miliardu, to se jen tak nevidí - až na Liberec, tam vědí své (jak to tam dopadlo se můžete dočíst například zde). A staví se doopravdy pro profi hokej, protože pro mládež a kraso by opravdu stačila rekonstrukce v mnohem menším rozsahu. Ale to jsme zase na začátku rozhodovacího procesu, kdy se měla položit otázka, pro koho to stavíme a jestli na to máme. 

Investice se šplhá nad půl miliardu, dost možná dosáhne k té miliardě celé (což je roční rozpočet města), a město nemá partnera, se kterým by se o náklady dělilo. Ani o náklady na stavbu, ani na provoz. Nikdo neví, kolik to bude, ale hlavně, že bude hala stát. Na mě to tak trochu působí jako lobby pro stavební firmu, která si na našem zimáku namastí kapsy. Vsadím boty, že by se hokejovému týmu dařilo v rukách soukromého vlastníka mnohem lépe! 

Posledních pár slov věnuji navrhované privatizaci klubu. Jsem přesvědčená, že město by mělo udělat maximum pro to, aby klub prodalo, prospělo by to oběma stranám. Ano, vlastnictví klubu městem je určitá jistota, ale možná je to právě ta jistota, která vede k zpohodlnění, a ne k růstu, jak to známe z mnoha jiných odvětví. A jestli chce Dukla zpátky na výsluní, měla by tuhle variantu zvažovat i pro svoje dobro. 

O kulturním plánování a plánování v kultuře

Svůj první článek věnuji tématu, které je mi nejbližší, vystudovala jsem ho, šla jsem s ním do politiky a teď jsem ráda, že se na něm doopravdy začalo pracovat. Jihlava připravuje první strategii pro kulturu, a to za pomoci expertní skupiny KVAS, z. s., která se tomuto tématu věnuje dlouhodobě i v jiným městech naší země. A proč že mě to tak baví a zajímá?

Strategie jsou fajn

Umí totiž vyřešit spoustu otázek, které si člověk nebo firma kladou, pomůže utřídit si priority, nastavit cíle a způsob, jak jich dosáhnout. To všichni víme. O čem už se ale tolik neví, je, že strategie a plánování se využívá i v kultuře, přestože to na první pohled jde proti sobě. Umění má být přeci dynamické, svobodné, nesvázané nějakým plánem.

Ale je tu jedno velké ALE (podívejte se na video, které to velké ALE načne). Pro to, aby si na jeviště stoupl zpěvák a oblažil nás svým uměním, je třeba zorganizovat pár věcí v zákulisí (na videu MET Opera). Divadla jsou vůbec obrovským soukolím, které musí perfektně fungovat, aby mohla jít opona večer nahoru, tam se bez plánování nelze obejít. Pro výtvarníka se hodí pár galerií anebo vhodný plenér, hudebníci ocení zkušebny, kluby, sály. Zkrátka je třeba mít infrastrukturu, která s uměním počítá a je připravena sloužit, a tu infrastrukturu musí obhospodařovávat lidé, kteří s uměním cítí a vědí, co je kdy kde potřeba, protože řídit kulturní stánek není to samé jako řídit běžnou firmu.

Ne všichni umělci se samozřejmě sdružují do institucí, velká řada jich působí na volné noze. Ale i na ně je třeba myslet, protože jsou to umělci a jednoho dne budou chtít vyrukovat s tím, co umí, a musí pro to mít prostor. A protože se budou chtít držet mimo velké divadlo či zavedenou galerii, budou chtít využít nějaké místo, které primárně neslouží pro umění (a čím uhozenější, tím samozřejmě lepší). A pozor, tam už lze narazit na úředníky, kteří budou mít za úkol vypořádat se s tím, že hudebník chce hrát v ulicích, výtvarník pověsit obrazy na stromy, herec hrát v trolejbuse. A to taky nemusí jít. To by mohl být problém. Koncert na náměstí? Ano, ale jedině s pódiem. Bez pódia to není koncert. To je komerční akce (Vy tam budete po koncertě prodávat cédéčka?). A za komerční akci se musí platit. Aha! Rozmrzelý muzikant se nakonec rozhodne sbalit svá fidlátka a ten komerční koncert raději neudělá, protože hraje jen z radosti a nemá peníze na správní poplatky za zábory a za výlep plakátků na drahých poutačích.

A tady se dostáváme k prvním bodům toho, proč je dobré a vlastně velice potřebné mít minimálně koncepci pro kulturu ve městě. Co neumím pojmenovat, s tím nemůžu pracovat. Nemůžu navrhovat zlepšení, řešit problémy, plánovat. Město tohle všechno musí dělat, jinak se mu budou hromadit nešťastní nevyužití umělci v bytech, jejich potenciál bude skomírat a jednoho dne pověsí tu svou radost na hřebík. A ulice budou zet prázdnotou, což začne časem vadit, tak se to vyřeší tím, že se za velké peníze pozve kapela (ale musí hrát na pódiu, samozřejmě). Zhrzený muzikant bude stát pod tím velkým osvětleným pódiem a říkat si, že je to krásný koncert, ale že ho fakt mrzí, že na tom jevišti není on sám.

Já ten celý proces samozřejmě bagatelizuji, ale chci se dostat k tomu, že v každém městě je spousta lidí, kteří něco umí, tvoří, hrají, vyrábí. A záleží na tom, jestli žijí v prostředí, kde mohou svoje umění zužitkovat, nechat ho rozvíjet a třeba z něj časem vykřesat podnikání nebo to začít učit další lidi nebo mít prostě jen jednou za rok možnost se někde předvést, anebo jestli zůstane jejich kreativita za dveřmi jejich bytu.

Ale co z toho? V Jihlavě?

Sounáležitost, sousedství, komunita, rozvoj ekonomiky, občanská společnost, aktivní život, osobnostní růst, komunikační schopnosti. To všechno roste, když necháte lidem prostor a vhodné podmínky pro jejich kreativitu a rozvoj. Tady už ale také překračujeme hranice koncepce a dostáváme se do delšího časového horizontu, protože aby tohle celé mohlo klapnout, je potřeba víc než tři čtyři roky. Na takovýto ambiciózní plán už je třeba skutečně dlouhodobého napětí sil a dokument, který je opřený o názory široké veřejnosti, všech kulturních aktérů, pracovníků místní správy a všech dalších zúčastněných stran. Znamená to nastartovat dlouhou cestu k tomu, abychom uměli s kulturou ve městě pracovat a využívat její skrytý potenciál k tomu, aby se doopravdy díky kultuře začalo lépe dařit nejen obyvatelům, ale i podnikatelům a firmám. I v té naší Jihlavě.

Ty, kterým zní moje slova jako nereálná pohádka, bych ráda odkázala na Richarda Floridu, který už před 20 lety popsal kreativní třídu a její přínos pro společnost. Termín „kreativní průmysly“, který používá, se stále častěji skloňuje i v našich zeměpisných šířkách, i když zatím vesměs pouze v odborných kruzích. Kreativní průmysly, do kterých řadíme mimo jiné reklamu, architekturu, počítačové hry, design, scénická umění, hudební průmysl, fotografii, film, televizi či rozhlas tak tyto průmysly mimo jiné dokázaly během poslední ekonomické krize, kdy se naprostá většina klasického průmyslu propadala do červených čísel, udržet se nejen v plusu, ale dokonce vykazovat zisk. Jedním z vysvětlení, proč tomu tak bylo, je to, že kreativní průmysly zaměstnávají kreativní lidi, kteří se o sebe umí postarat i ve chvíli, kdy přijdou krušné časy – mají v sobě jakýsi hnací motor, nápady, chuť zkoušet nové věci – jsou prostě kreativní, a to jim nedovolí při ztrátě zaměstnání sedět nečinně doma.

Jasně, je to trochu vyšší level, ale někdy se začít musí. Nebo tedy mělo by se, protože to za to stojí. A pokud v Jihlavě chceme takovéto lidi, tak si je musíme jednak vychovat a jednak je přesvědčit, aby se do Jihlavy přestěhovali. Chci, aby byli obyvatelé Jihlavy tvořiví, odpovědní za sebe a své okolí, protože takoví občané tvoří základ spokojeného města. Proto potřebujeme kvalitní a funkční strategii kultury, díky které budeme moci s kulturou a uměním pracovat, vytvářet vhodné podmínky a podněcovat to tvůrčí podhoubí k růstu. Nemít funkční strategii, která se může stát jakýmsi jízdním řádem v dobách, kdy je nutné se rozhodovat, znamená nechat ležet ladem náš potenciál, nepracovat s tím, co lze zlepšovat, znamená to nebýt atraktivním městem pro život.

Co je samozřejmě nejdůležitější na tom, aby se celý proces mohl rozjet, je nenechat vydobytý dokument ležet v šufleti a až ho schválí zastupitelé, tak se podle něj doopravdy řídit. A také ho nepovažovat za samospásný, cesta k odpovědné občanské společnosti je dlouhá a jedna strategie ji rozhodně nespasí. Ale může pomoct, nakopnout, nasměrovat. Já osobně do právě vznikajícího dokumentu vkládám velké naděje, už jenom proto, že na to jdeme participativně, se zapojením veřejnosti, odborníků, všech aktérů, abychom měli co nejrelevantnější získané informace, a ty informace následně zpracovávají profíci, kteří to nedělají poprvé.

Pokud se někdo z vás bude chtít do procesu přípravy zapojit, tak mě určitě kontaktujte, budu moc ráda a těšit se budu i na komentáře. A za týden nashle! 

O tom, jak jsem se dostala k politice a o tom, jaký blog chci psát

Z divadla na radnici

Ještě nedávno jsem byla šéfkou divadla, regionální stagiony jménem DIOD (divadlo otevřených dveří) v Jihlavě, ale v září 2015 jsem opratě předala kolegovi a vrhla se na mateřskou. DIOD je mou srdeční záležitostí, je to úžasný prostor ve středu Jihlavy, kde je možné díky variabilitě sálu téměř cokoli, což se odráží v programu. Projekt jsem pomáhala rozjet v roce 2011, a to od stavebních příprav přes dramaturgii a marketing až po starost o brigádníky. Nyní si užívám, jak to pěkně šlape, a místo do práce tam chodím odreagovat se, ať už na činohru, koncerty či taneční představení. Jsem přesvědčená, že DIOD je bezesporu jedna z nejlepších věcí, která se Jihlavě v posledních letech stala! Dívejte: www.diod.cz

Protože mi nikdy nebylo jedno, co se kolem mě děje, a asi i díky mému působení v DIODu, jsem se dostala v roce 2014 na první místo na kandidátce hnutí Forum Jihlava. Zprvu jsem strašně nechtěla. Ani do politiky, ani na kandidátku, ani slyšet o tom, že je tu ta možnost. Tu možnost jsem ale postupně začala brát trochu jako odpovědnost za místo, kde žiji, takže jsem si sama pro sebe čím dál tím hůře odpovídala na otázku, proč do toho nejít. Nakonec jsem chtě-nechtě musela uznat, že zkusit se má všechno a že je to lepší, než jen nadávat na ty nahoře (to mě totiž dmýchalo odjakživa, a to jsem na politiku ani nepomyslela). Navíc se mi zalíbila možnost prosazovat pomalu, ale jistě kulturní politiku jako nástroj rozvoje města, což mnoho českých měst zatím nedělá, Jihlava to taky nedělá, je to stále pole neorané a přitom dost úrodné. 

Program Fóra Jihlavany zaujal, takže jsem se tedy najednou ocitla v roli radní, zastupitelky, členky několika komisí. Můj profesní životopis můžete najít třeba zde. Popravdě jsem se nestačila ani leknout a už jsem se topila v materiálech do zastupitelstva, v komunikaci s (často dost podivnými) novináři, ve světě, kde se musíte domluvit s lidmi, se kterými byste se normálně nestýkali, protože nejsou vaše krevní skupina. Ve světě vodovodů a kanalizací, sportu, dopravy, rozvoje města a územních plánů, což jsou všechno témata zajímavá, ale pro mě naprosto neznámá. Plav! 

Nechci prudit

I když dáma "prudit" neříká, tak já si to neodpustím, protože mám to slovo ráda a lepší synonymum hledám těžko.

Nechci se tu do nikoho navážet, nechci urážet kolegy (ani ty nekolegiální), nechci se tu nepěkně dohadovat. Za ten rok a půl, co jsem na radnici, jsem se toho strašně moc naučila a i když se občas naštvu, tak je to pro mě obrovská zkušenost, o kterou se prostě chci podělit. Zjistila jsem totiž, že se mě spousta mých kamarádů a známých ptá, co a jak je, že je politika v našem městě ve výsledku zajímá (a ne že ne) a že mě baví o tom mluvit. 

Chci tedy psát články o aktuálních tématech, která řešíme, a o tom, jak se na to dívám já. A také chci občas napsat co a jak funguje, protože na to se mě lidi ptají nejčastěji. Rozhodně se ale nepovažuji za profíka, naopak! Budu ráda diskutovat, ráda se nechám poučit, ráda vyslechnu názory ostatních, ale prosím o základní slušnost a korektnost. Prostě, nepruďme tu!

Forum Jihlava, které na radnici zastupuji, můžete najít na webu nebo na facebooku, budeme rádi za sledování. 

Držte mi palce, ať dodržím své předsevzetí sem každý týden hodit jeden článek, těšte se na první text o kultuře a politice (ve středu 20. 4. 2016) a klidně mi hned napište, co by vás z Jihlavského zákulisí zajímalo!